P
U
S
C
P
S
N
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Vstupní strana | Česky
22.02.2018 - 19:56 CET Přihlášení uživatele

Základní škola > Školní poradenské pracoviště > Speciální pedagog

Tisk PDF dokument Pošli upozornění na záznam Zpět

Péče o děti

LMD, ADHD/ADD, SPU, DYS – podivné zkratky pro zasvěcené?

Nikoli.

Bohužel přibývá lidí, kteří se s těmito zkratkami označujícími vývojové poruchy

chování a učení setkávají čím dál častěji, ať už jsou z řad rodičů, pedagogů či

psychologů.

Podívejme se, co se za jednotlivými zkratkami skrývá a jak spolu vzájemně souvisejí:

LMD – lehká mozková dysfunkce, je souhrnné označení řady projevů dítěte, jejichž

podstatou jsou strukturální změny centrální nervové soustavy, které se odchylují od

běžné normy a jeví se jako nezvyklé a zvláštní. Patrný je nerovnoměrný vývoj

intelektových schopností, nápadnosti a poruchy v dynamice psychických procesů,

hyperaktivita nebo naopak hypoaktivita, nesoustředěnost, snadná unavitelnost,

impulsivita, výkyvy nálad a duševní výkonnosti, tělesná neobratnost, poruchy

vnímání aj.

LMD může být způsobena poškozením mozku před porodem, při porodu nebo po

porodu, ale roli hrají i dědičné dispozice. Příčiny nejsou zatím zcela objasněny.

V důsledku LMD pak mohou vznikat poruchy učení. Ale pozor, tyto poruchy se

nemusí projevovat vždy.

Pojmy ADHD/ADD jsou poměrně nové a zavádějí se proto, že přesněji vystihují stav

dítěte, jež má při učení určité potíže, i přesto, že se opírají ve svém názvu pouze o

jediný, i když podstatný příznak celkového stavu dítěte. V zásadě odpovídají pojmu

LMD.

ADD (Attention Deficif Disorders) – syndrom nedostatečné koncentrace pozornosti

bez hyperaktivity, dominantním znakem je nepozornost.

ADHD (Attention Deficit Hyperactive Disorder) – hyperaktivita s poruchou

pozornosti, je to onemocnění objevující se u některých dětí v prvních letech života,

může přetrvat až do dospělosti, znesnadňuje jedincům kontrolu chování a někdy je

doprovázeno dalšími symptomy (definice dle WHO, Světové zdravotnické

organizace):

 nepozornost

 motorický neklid

 impulzivní chování

Aby se porucha pozornosti mohla kvalifikovat jako ADHD/ADD, musí být

patrný výrazný rozpor mezi intelektuálními možnostmi dítěte a jeho školní výkonností.

Výskyt dané poruchy v populaci je obtížné stanovit – odborná literatura uvádí, že

s příznaky poruchy označované jako ADHD (resp. LMD ) se můžeme setkat zhruba u

20 % chlapecké a u 8 % dívčí populace (před pubertou).

Jak vidíme, postihuje daleko více chlapce než dívky.

Děti s ADHD mohou mít další přidružené problémy – s učením, s navazováním

přátelství, doma v rámci rodiny.

Jak se tyto děti projevují?

Jsou nadměrně živé, upovídané, ale opravdu lišit se začnou až ve škole, kde

nevydrží na místě, nedokáží soustředěně pracovat jako ostatní vrstevníci, vyrušují,

vykřikují, nedokáží ovládnout své emoce, jednají impulzivně, tedy bez domýšlení

důsledků, nejsou schopny organizace práce, plánování. Učení je pro ně tedy

nesmírně náročné. Nesoustředěnost jim znesnadňuje osvojení si některých

motorických dovedností, jako je třeba plavání, jízda na kole. Mívají potíže

s respektováním společenských pravidel, což jim komplikuje navázat kamarádské

vztahy.

SPU – specifické poruchy učení projevující se při osvojování čtení, psaní, počítání i

ostatních dovedností. Česká odborná literatura (např. Zelinková, 2003; Bartoňová,

2004; Vitásková, 2006) rozlišuje následující typy specifických vývojových poruch

učení:

DYSLEXIE (specifická porucha čtení, dle odhadů trpí poruchou 15 % populace)

DYSGRAFIE (specifická porucha psaní)

DYSORTOGRAFIE (specifická porucha pravopisu)

DYSKALKULIE (specifická porucha matematických schopností)

DYSPINXIE (specifická porucha kresebných dovedností)

DYSMÚZIE (specifická porucha hudebních dovedností)

DYSPRAXIE (specifická porucha obratnosti, motoriky)

Poslední tři pojmy se vyskytují podstatně méně často, ačkoliv právě dyspraxie je

pojem, který si na základě stále přesnějších diagnóz dnes vymezuje své místo mezi

poruchami učení a chování.

Předpona DYS zde znamená špatně fungující, dysfunkce je funkce narušená nebo

neúplně vyvinutá.

Tyto obtíže postihují často děti nadané, u nichž bychom problémy s učením vůbec

neočekávali. Navíc se vzájemně mohou různě kombinovat.

Podívejme se na nejčastější chyby, jichž se děti mající tyto obtíže, dopouštějí:

DYSLEXIE

– Špatná zraková analýza a rozlišení jsou příčinou časté záměny tvarově

podobných písmen (b – d, m – n, p – q), zvukové záměny (s – z, š – č), záměny

typu (kol – lok).

Často děti vynechávají hlásky i celá slova, hůře si spojují zvukovou a grafickou

podobu hlásek.

Ve špatném pořadí spojují hlásky do slabik, slabiky do slov i slova do vět.

Hlásky, slabiky i slova si přidávají.

Obtížné, nejisté čtení na velmi nízké úrovni, časté je „dvojí čtení“ (v duchu,

pak teprve nahlas).

DYSGRAFIE

Porucha postihuje celkovou grafickou úpravu písma, které je neohrabané,

kostrbaté.

Samo psaní je pro děti tak vyčerpávající, že nestihnou kontrolovat obsah a

pravopis.

Potíže se projevují při osvojování jednotlivých písmen, napodobování tvarů,

obtížně přiřazují hlásky k písmenům. Zaměňují zvukově podobné hlásky.

V diktovaných slovech píší zvukově výrazná písmena nebo to, co si

zapamatují.

Špatně rozlišují konce slov, nepíší čárky, háčky.

Mohou směšovat písmena psací a tiskací.

Děti mívají problémy se správným držením pera, tlačí na ně, píší pomalu,

nedokážou psát stejně velká písmena.

DYSORTOGRAFIE

Často se vyskytuje zároveň s dyslexií a s poruchou psaní.

Nezahrnuje celou gramatiku, ale zahrnuje jen některé specifické ortografické

jevy: děti špatné umisťují délky samohlásek nebo je úplně vynechají,

nerozlišují měkké a tvrdé slabiky (di/dy, ti/ty), špatně rozlišují sykavky (s, z,

c,š, ž, č), přidávají či vynechávají písmena, nepoznají hranice slov.

Děti nevhodně používají gramatická pravidla při písemném projevu, ačkoliv je

znají a ústně umí správně aplikovat.

DYSKALKULIE

Je to jakási dyslexie v matematice.

– Dítě lpí na konkrétních názorných představách a nedokáže pochopit symboliku

čísla.

– Potíže nastávají hlavně u čísel nad deset.

Typy dyskalkulie:

a) proktognostická dyskalkulie – porucha manipulace s konkrétními předměty nebo

jejich symboly (číslice, operační znaménka). Žák má problémy s porovnáváním čísel,

v geometrii neumí seřadit předměty podle velikosti (např. podle délky), rozlišit

jednotlivé geometrické tvary, pochopit rozmístění předmětů v prostoru, má potíže se

směrovou a stranovou orientací atd.

b) verbální dyskalkulie – porucha slovního označování množství a počtu předmětů,

názvů číslic, číslovek, operačních znaků a matematických úkonů vůbec. Žák

nedokáže vyjmenovat číselnou řadu od největšího k nejmenšímu a naopak, po

násobcích, nebo jen lichá či sudá čísla. Dítě nechápe ani si neumí představit

vyslovené číslo nebo slovně označit počet ukazovaných předmětů. Patří sem i

neschopnost osvojit si zdánlivě jasné termíny matematického slovníku, například

nerozlišuje nebo mimořádně obtížně mezi „o 2 méně“ a „3krát více“.

c) lexická dyskalkulie – porucha čtení čísel a operačních znaků. Při lehčí formě čte

nesprávně vícemístné číslo s nulami uprostřed, zlomky, odmocniny, desetinná čísla

apod. Příznačné jsou inverze tvarově podobných čísel 3 – 8, 6 – 9, římských číslic IV

– VI, záměny čísel 21 – 12, čtení pouze číslic 2, 3, 8, místo čísla 238.

d) grafická dyskalkulie – porucha zápisu matematických symbolů (psaní číslic,

operačních znaků, kreslení geometrických tvarů atd.). Žák má obtíže se zápisem

čísel podle diktátu, zápisem číslic v čísle ve správném pořadí, není schopen zapsat

čísla správně pod sebe podle jednotlivých řádů apod. V geometrii nedokáže

narýsovat ani jednoduché obrazce. Porušena bývá pravolevá a prostorová orientace.

e) operační dyskalkulie – nejrozšířenější porucha projevující se narušenou

schopností provádět matematické operace (sčítání, odčítání, násobení). Často je též

zaměňují (hlavně sčítání za násobení a odčítání za dělení).

f) ideognostická dyskalkulie – porucha chápání matematických pojmů a vztahů mezi

nimi. Žák například ví, že 8 se čte jako „osm“ a „osm “ se píše jako 8, ale už neví, že

8 je o dvě méně než 10 nebo že je to polovina ze 16. Obtíže se projevují ve slovních

úlohách, kde dítě není schopno převést slovní zadání do systému čísel a řešit je.

DYSPINXIE

„Je to specifická porucha kreslení, je charakteristická nízkou úrovní kresby.

Dítě zachází s tužkou neobratně, tvrdě, nedokáže převést svou představu

z trojrozměrného prostoru na dvojrozměrný papír, má potíže s pochopením

perspektivy.“(Bartoňová, 2004, s. 12)

DYSMÚZIE

– Postihuje schopnost vnímání a reprodukce hudby.

DYSPRAXIE

Porucha pohybové koordinace se projevuje obtížemi v hrubé i jemné motorice,

průvodním znakem bývají specifické poruchy řeči.

Navenek se tato porucha projevuje neupraveností, zanedbaností dětí,

lajdáctvím.

Dítě se obtížně učí jíst lžicí, zapínat si knoflíky, jezdit na kole, stejně tak může

mít potíže při psaní.

Zdroje:

http://kmen.uhk.cz/kmen/dvpp/clanky/LMD%20nebo%20ADHD.html

http://nemoci.doktorka.cz/lmd---lehka-mozkova-dysfunkce/

http://www.hospitalteachers.eu/timsis/index.php?id=1369&L=8

http://www.ssvp.wz.cz/spu.html

http://is.muni.cz/th/200039/pedf_b/Bakalarska_prace_2.cast.pdf

http://www.dys.cz/

Bartoňová, M. Kapitoly ze specifických poruch učení I. Brno: MU 2004

Vitásková, K. Specifické poruchy učení pro výchovné pracovníky. Olomouc: UP,

2006.

Zelinková, O. Poruchy učení. Praha: Portál 2003

 


 

 

Vzdělávací program pro učitele – výchovné poradce (CZ.1.07/1.3.48/02.0013)