Základní škola Zbraslavice

Popis

Teplokrevný lipicán je díky své mohutné stavbě těla velice elegantní kůň. Vyznačuje se větší hlavou s malýma ušima a typickým, svalnatým krkem, klenutým do oblouku. Jeho tělo je kompaktní a velice důležité jsou krátké silné zadní nohy s pěkně utvořenými tvrdými kopyty, která jsou památkou na kamenitou oblast okolo Lipice. Často spatříte lipicána s mírným klabonosem. Barva koně je sněhově bílá, ve stejném barevném odstínu bývá i hustá hříva a ocas. Příležitostně se vyskytnou i hnědáci, kteří bohužel nemůžou být zařazeni do chovu, ale je tradicí mít jednoho hnědáka ve Španělské škole.

Stejně jako u ostatních běloušu se i hříbata lipicánů rodí téměř černá, postupně začínají šednout, až srst zbělá - tento proces může trvat až deset let. Kohoutková výška dospělého hřebce bývá okolo 167 cm, klisny jsou o 2 až 3 cm nižší.

 

Původ a historie plemene Lipicán

Původ tohoto slovinsko-rakouského nejznámějšího plemene se datuje až k roku 1580, kdy habsburský arcivévoda Karel dovezl na císařský dvůr španělské koně z Pyrenejského poloostrova, v jejichž žilách kolovala arabská, berberská a andaluská krev.  Hřebčín v Lipici je tedy jen o rok mladší, než české Kladruby a mezi milovníky koní je stejně známý. Slovinská Lipice,podle které jsou koně pojmenováni, leží poblíž Terstu a v dnešní době je zde ustájeno více jak 300 koní. Klisny a plemenní hřebci jsou chováni v hřebčíně a mladí hřebci venku, na horských pastvinách. Aniž to většina lidí tuší, věhlasu lipicánů přispěla i Česká republika, jelikož v 18. století byla ke zlepšení dosavadního plemene přidána i krev kladrubského bělouše. Pokud na dobových fotkách uvidíte sedět našeho prezidenta Masaryka na bílém koni, je to lipicán. A spojitost s naší zemí stále nekončí - během 1. světové války byli koně v rámci bezpečnosti přesunuti právě do hřebčína Kladruby nad Labem a během 2. světové války došlo opět k přesunutí, a to do Houstoně na Šumavě. Avšak i přes toto opatření chov málem zanikl - z původního stáda 230 koní jich zůstalo pouze 11. Další oblastí, kam byli koně dovezeni během války je asi překvapivě Jižní Afrika, přesněji Kyalami, kde lipicáni žijí dodnes.

Aby lipický kůň dosáhl pro něj tak typického vzhledu a vlastností, musel projít poměrně složitým šlechtěním, které si můžeme představit zhruba takto: Arabský kůň - berberský kůň - andaluský kůň - dánský kůň - kladrubský kůň - neapolský kůň - lipický kůň.

Nyní jsou lipicáni chováni v Piberu v jižním Rakousku, kam byli po 1. světové válce přestěhováni. Piber disponuje podobným prostředím jako Lipice, které se ukázalo být pro vývoj koní velice přínosné. Roku 1983 přišla epidemie herpesu a bohužel hodně koní z hřebčína uhynulo. Nyní je hřebčín domovem asi 120tičlenného stáda, z toho 40ti klisen. Chovem lipicánů se zabývají i další státy, především Slovinsko, Chorvatsko, Maďarsko, Česká republika (například malé stádo v ZOO Zlín)
a Slovensko.

Charakteristika plemene Lipicán

Lipicáni dospívají pomaleji, ale dožívají se až 30ti let. Kůň je díky šlechtění a hlavně pravidelnému tréninku velice inteligentní a snadno ovladatelný, psychicky vyrovnaný a klidný. Je ochotný, vytrvalý a energický. Lipicán není stavěn na rychlost, jeho tělo je ale velmi obratné. Díky své ušlechtilosti bývá v drtivé většině chován ve stáji, avšak v Maďarsku, v horské oblasti Lipice, se chovají volně na pastvinách.

Využití tohoto koně

Lipicáni se využívají jako drezurní a kočároví koně, vždyť po celém světě prosluli přehlídkami ve Španělské jezdecké škole ve Vídni a několik jedinců tohoto plemene  reprezentovalo své státy i na olympiádách. V některých východních státech se okrajově využívá i k zemědělským pracím.

Zajímavost

O „autorská práva" lipicánů se i v dnešní dobře stále pře Slovinsko s Rakouskem. Ve slovinské Lipici došlo k založení chovu, ale po rozpadu rakousko-uherské říše chov pokračuje v rakouském Piberu. Obě země o lipicánech tvrdí, že je to jejich kulturní bohatství. Rozhodnout tento spor není vůbec jednoduché a pravděpodobně i nemožné. Žádná země se svého nároku nevzdá a také zde velkou roli hrají peníze z prodeje - nejlepší hřebci, kteří se prodávají hlavně do arabských zemí, stojí až 15 000 EUR.

Mezi chovateli a jezdci koluje názor, že Lipice je jen jedna a v ní to všechno začalo. Na druhou stranu jsou názory, že lipicáni by nikdy nedosáhli takového věhlasu, nebýt Španělské vysoké školy. Naštěstí milovníky lipicánů tyto spory nemusí nijak znepokojovat a mohou tyto krásné koně dál obdivovat.

 

Děkujeme rodičům Elišky Jelínkové za přípravu celého dne a s námi strávený čas na jejich statku!!!!